

Ať už jde pravý bylinkář po louce anebo si brouzdá hájemi či lesem, neobejde se bez toho, aby našel nějaký kvíteček či rostlinu, která ho zaujme. Ovšem bylinka, o které se dozvíme dnes, není známá jen botanikům anebo bylinářům. Najdeme ji v domovech babiček a tetiček a poznáme ji podle vůně, kterou je tato bylina typická. A protože její síla je opravdu velká, říkáme jí česnek medvědí. Lidově mu říkáme „lesní česnek".
Popis rostliny:
Česnek medvědí, latinsky Allium ursinum L. je cibulovitá rostlina rostoucí v Evropě a severní Asii. V Británii a Evropě roste divoce a to zejména ve vlhkých lesích a na březích potoků. Kvete od dubna do června. Obvykle jej můžete identifikovat jeho nádhernou česnekovou vůní a širokými eliptickými listy.
Medvědí česnek usnadňuje bolesti žaludku a tonizuje trávení, takže může být použit při léčbě průjmu, koliky, větrů ( nadýmání ), poruchách trávení a ztrátě chuti k jídlu. Celá bylina může být použita v infuzi proti škůdcům, a dokonce se použít při podávání klystýru. Bylina je také prospěšná při léčbě astmatu, bronchitidy a emfyzému. Džus se používá jako prostředek při kontrole hmotnosti a může být také aplikován externě na revmatické a artritické klouby, kde může mít prospěch jeho mírné dráždivé působení.
Doporučené dávkování:
Čaj z česneku medvědího není běžný. Čerstvé listy se používají jako koření jako pažitka, cibule a česnek. Cibulky a listy mohou být spařeny v teplém sójovém mléce po dobu 2 až 3 hodin a pak se pomalu usrkávají. Tinktura z česneku medvědího se doporučuje v dávkách 10 až 15 kapek rozmíchané šálku vody čtyřikrát denně.
Bonusový příběh:
Jak si při přechodu Karpat Pavel a Jana pochutnávali na česneku medvědím.
Když jsem jezdíval s doktorem Mladým botanizovat do vojenského ráje v Milovicích, tak mě pan doktor upozornil na rozlehlé porosty česneku medvědího v Luhu mezi Vescem a Lysou v lese, kterému se tuším říkávalo Hanín a jímž protékalo, ale samozřejmě že stálo staré slepé labské rameno. A tam v určité roční době, to je především koncem jara a začátkem léta, bývalo tohoto česneku na lány. Poznáte ho podle širokých listů a polokulovitého okolíku bělavých květů. A samozřejmě podle vůně, nebo toho, co je opakem vůně.
Vzpomínám si přitom na vyprávění a zkušenost mých přátel, Jany a Pavla z jejich cest po rumunských Karpatech. Onen Pavel byl kus chlapa, spíš drsného než jemného, a přesto milujícího kytky. A kam jinam bylo možno v minulých desetiletích za kytkami a dostatečně ještě divokou přírodou vyrazit, než právě do rumunských Karpat, kde o živáčka s výjimkou medvědů, rysů, vlků a všeho možného hmyzu byla nouze. Kdepak zajít do vesnice a koupit jídlo. Nikde žádná nebyla. Nesli si s sebou kukuřičnou mouku a kukuřičné vločky. Vody čisté bylo a ještě je v Karpatech dost a tak si dělali ráno, v poledne a večer mamaligu - kaši z kukuřičné drti. Něco jako porič z ovesných vloček. Jednou na slano, jindy na sladko. A aby při této jednostranné stravě netrpěli avitaminozou a kurdějemi, k té slané mamalize přikusovali česnek medvědí. Jednou jako salát, podruhé chroustali cibulky. Den za dnem, snad celých dvacet dní nebo měsíc Karpaty přešli a sešli do civilizace. Našli vláček natlačený venkovany, v němž takové zařízení jako koupelna a mýdlo snad ještě nedorazily. Jana s Pavlem se nacpali do vagonku jen tak tak. Ale ani ne po jedné či dvou zastávkách, měli najednou celé kupé pro sebe. Inu, on ten česnek, měl sílu skutečně medvědí, takovou, že to bylo i moc na venkovany zvyklé na lecos. To víte, když člověk jí tři neděle kukuřici s česnekem a česnek s kukuřicí...
Opsáno z mluveného slova z díla pana Václava Větvičky - Moje květinová dobrá jitra: Česnek medvědí.